Někdo se chodí bavit každý týden do kina, někdo do baru a někdo na demonstrace aneb opět pořádný Mejdan

Tisíce lidí opět demonstrovaly na náměstích v několika našich městech. Nejvíce se jich sešlo na Václavském náměstí, kde se opět rozjel pořádný Mejdan - díky bohu ještě pořád ne Majdan. Ikdyž ani k tomu není daleko, někteří by na to jistě ambice měli...
zdroj: Youtube
Doporučujeme:
301 Moved Permanently

Moved Permanently

The document has moved here.

  • Polls

    • Koho byste volili v předčasných volbách?

      Zobrazit výsledky

      Nahrávání ... Nahrávání ...
  • I kdyby těchto demonstrantů bylo milion, což mimochodem zaznělo jako vlhký sen organizátorů dnešní demonstrace, musí si uvědomit, že stále by nebyli ani zdaleka většinou společnosti. Vždyť tito stejní kritici mají problém s referendy a tvrdí, že “pouhý” milion lidí by neměl mít právo rozhodnout referendum za platné (požadavky jsou minimálně na 50-60% účast – tedy okolo 5 milionů voličů), proč by tedy měli rozhodovat dokonce pouhé tisíce lidí na náměstích? Ano, mají megafony, jsou hluční, jsou organizovaní, jsou slyšet, mají velký prostor v médiích, ale pořád je to drtivá menšina společnosti.

    A právě pro takové případy sporných a problémových situaci by se systém referend hodil. Místo neustálého demonstrování a křičení by mělo být v důležité otázce vypsáno referendum, měla by se vést nehysterická diskuze v médiích a celý lid by měl o výsledku následně demokraticky rozhodnout. Rozhodovat by tedy v žádném případě neměli pouhé tisíce řvoucích lidí na náměstích. Demokracie je diskuze a hlasování, na základě kterého menšina respektuje názor většiny, i přesto, že se jí výsledný názor nelíbí.

    Lidé na náměstích ale názor ostatních nerespektují, chtějí aby stát fungoval podle nich, aby byla vláda taková, jakou si přejí pouze oni – tohle však není demokracie ani v nejmenším, zavání to daleko více totalitním smýšlením, kdy skupina privilegovaných (sami se označují za tu chytřejších část populace) vládne většině. A tato snaha o protlačení vlády hlučné menšiny nad tichou většinou, která se ukázala a vyjádřila ve volbách, je největším ohrožením demokracie – není to Zeman, není to Babiš, není to Okamura – největším ohrožením demokracie jsou tyto tendence, že by měla rozhodovat hlučná menšina. Poněkud vtipným paradoxem je i to, že tímto ohrožením demokracie jsou zejména právě ti, kteří proti ohrožení demokracie sami bojují a demonstrují. Nutno podotknou i to, že ona tichá většina nemá narozdíl od studentů nebo umělců na demonstrace čas, protože většnou tvrdě pracuje nebo se naplno věnuje podnikání.

    Jenže tito lidé na náměstích berou demonstrace jako zábavu a náplň jejich volného času, co by jen dělali, kdyby neexistoval Zeman, Babiš nebo Okamura? Někteří to také dělají z nostalgie po roce 1989, zejména staré vyčpělé politické figury a obdivovatelé Václava Havla, kterým se stýská po své vlastní důležitosti a rádi by si nějakou tu revoluci ještě v životě zopakovali. Přesně tyto osoby vylézají opět na světlo. Pak je tu ta část demonstrantů, která si opravdu myslí, že dělá dobrou věc. Ovšem, jak ukázala situace na Ukrajině, může se to pořádně zvrtnout v neštěstí milionů lidí.

    Byli slyšet hesla jako “Nechceme SPD, Babiše za mříže, Babiše do koše”. Když byl jeden demonstrant tázan, zda chce předčasné volby, tak odpověděl: “To je složitá otázka, před chvíli jsme u voleb byli, voliči rozdali karty, politici by si s tím měli poradit”. Z toho vyplývá, že demonstranti nepožadují ani předčasné volby, vědí vůbec, co chtějí? Pokud tedy nechtějí předčasné volby a vyloučíme všechny ty, proti kterým demonstrují, tak co nám zbývá? Pouze strany, které jsou ve sněmovně výraznou menšinou. Chtějí tedy demonstranti revoluci, aby se tyto malé strany, které nedostaly dostatečný počet hlasů v nedávných volbách, dostaly k moci? To může být velice nebezpečné…

    Zatím to tedy u nás končívá pouze pořádným Mejdanem, který však může vyeskalovat až po skutečný Majdan. Svrhnutí demokraticky zvolené vlády a prezidenta na Ukrajině vyústilo ve válku Kyjeva s východem země, která trvá až dodnes. A může vůbec někdo tvrdit, že se mají občané Ukrajiny nyní lépe než před Majdanem?

    O tom, že někteří si z těchto demonstrací dělají opravdu svou volnočasovou zábavu svědčí to, že po ukončení demonstrace na Václavském náměsti bylo slyšet nadšené: “Pojďme na hrad! Pojďme na hrad! Pojďme na hrad!”, což vyznívá velice podobně, jako když Vám v 1 ráno zavřou hospodu, ve které jste seděli na pivu celý večer a kamarád, který toho ještě nemá dost, říká: “Pojďme ještě na pivo do non-stopu!”.